Koza domácí

Domestikace kozy spadá do doby 8-7000 let př.n.l. Předkem dnešní domácí kozy je koza bezoárová (Capra aegagrus), rozšířená především v Přední a Střední Asii. Za centrum domestikace je považováno pohoří Zagros (hranice Iráku a Íránu). U koz lze poměrně snadno rozlišit zda kosterní pozůstatky náleží divokému nebo domácímu zvířeti podle rohů. Jádro rohů domácí kozy je totiž zploštělé, zatímco u divokých koz oboustranně zaoblené. Domácí koza se záhy rozšířila do všech obydlených oblastí Evropy, Asie a Afriky. Ve starověku byla uctívaným zvířetem, ve středověku byla mnohde chápána jako symbol ďábla. Přitom koza i ve skromných podmínkách poskytuje lidem obrovský užitek. Proto ji také v dnešní době nalezneme na většině obyvatelných míst světa. Navzdory domestikaci si kozy zachovaly většinu instinktů a přirozenou bystrost. Proto také nalezneme na mnohých místech světa volně žijící zdivočelé populace koz. Obvykle je vysazovali při svých cestách námořníci, aby měli při dalších návštěvách místa dost čerstvého masa. Na některých ostrovech se tak kozy staly ekologickou katastrofou pro původní žijící populace (Galapágy a další ostrovy). Koza patří k přežvykujícím býložravcům. Základem stravy je zelená píce, seno a jako přídavek pak především šroty zrnin. Na potravu je velmi nenáročná, má-li však možnost si vybírat, je velmi mlsná. Kozy rády okusují listy a větvičky dřevin, aby jich dosáhly jsou schopné po stromech i šplhat. Pasou-li se nekontrolovaně, ničí vegetaci a napáchají značné škody. Kozy přináší člověku mnohostranný užitek - dávají především mléko, maso, kůži, některá plemena (mohérové kozy) i srst, využívá se i jejich rohovina a samozřejmě mrva. Kozy jsou březí 150 dní, po této době se rodí 1-4 kůzlata. Podle plemene a využití se kůzlata odstavují ve věku 30-90 dní. V průběhu tisíciletí byla vyšlechtěna řada plemen.Některá jsou chována především pro mléko, jiná na maso nebo vlnu. Koza dosahuje hmotnosti v rozmezí 20-100kg, podle plemene. Plemena se liší i barvou, délkou a postavením ušního boltce a rohů.domácí

Původní česká plemena koz

Bílá krátkosrstá koza

Toto plemeno bylo vyšlechtěno v Čechách v 19.-20. století. Výchozím plemenem byla sánská koza. Brzy se stala bílá krátkosrstá koza nejrozšířenějším plemenem u nás. Kozlové dosahují váhy až 90 kg, kohoutková výška je 75 - 85 cm, kozy jsou menší, dosahovaná hmotnost se pohybuje v rozmezí 50 - 60 kg. Jedná se o nenáročné plemeno, které vyniká především výbornou plodností a poměrnou raností. Dojivost je na solidní úrovni - 750 - 1100 litrů v laktaci. Využívá se rovněž na maso a kůži.

Hnědá krátkosrstá koza

Plemeno bylo vyšlechtěno v Čechách v 19. - 20. století z harzké kozy. Je u nás druhým nejpočetnějším plemenem. Oproti bílé koze je o něci drobnější - kozlové dosahují hmotnosti 65 - 85 kg při výšce v kohoutku 70 - 80 cm, kozy mají váhu 45 - 55 kg a výšku 65 - 75 cm v kohoutku. Dojivost tohoto plemene je nižší, kolem 700 litrů mléka za laktaci. Vyniká vysokou odolností, hodí se proto i do drsnějších klimatických podmínek. Má dobrou plodnost, patří k raným plemenům. Chová se především pro mléko, maso a kůži.